Sto let od narození a dvacet od úmrtí ivančického faráře Jana Slabého.

Sto let od narození a dvacet od úmrtí ivančického faráře Jana Slabého.

Když se před lety objevil v ivančické farnosti mladý kněz, kaplan faráře Adolfa Tesaře, později umučeného nacisty, netušili jsme, jak hluboko se zapíše do srdcí svých farníků. Otec Jan se stal našim  rodinným farářem. Byl s námi v těžkých dobách okupace, v letech následujících po válce a také v následujících neméně těžkých letech, kdy farnost strádala pronásledováním komunisty.

Otec Jan Slabý se narodil 25. ledna roku 1913 v Přerově v železničářské rodině. Rodina pocházela z Velkého Meziříčí. Gymnázium navštěvoval v Břeclavi a na kněze byl vysvěcen v Brně 5. července roku 1936. Od 5. srpna r. 1936 začíná působit jako kaplan v Ivančicích. V Ivančicích se v té době setkává s farářem P. Adolfem Tesařem. V roce 1942 je farář Tesař za svou odbojovou práci zatčen a v následujícím roce 1. ledna v Kounicových kolejích popraven. Otec Jan je poté v Ivančicích ustanoven do funkce faráře.

Ivančická rodačka ak. arch. Marta Kaplerová vzpomíná, jak okamžitě po osvobození města vymohl otec Jan z fondu obnovy finanční prostředky na výměnu krytiny, kterou poškodily granáty v čase války.

Dne 19. května roku 1947zahajuje otec Jan opravy farního kostela, které končí v roce 1953.

Kostel vlhký s nevzhlednou původní střechou opravuje pod odborným dohledem architekta Claudia Madlmayra, významného odborníka na sakrální architekturu. Nelehkým úkolem byla oprava a proměna střechy kostela, úprava vnějšího pláště kostela, vybudování nového hlavního oltáře. Otec Jan také zadává bratrům Kotrbovým zhotovení bočního oltáře zasvěceného Bolestné Panně Marii. V roce 1956 se odhodlává k opravě kaple sv. Jakuba na kopci nad městem. Architekt Madlmayr navrhuje novou báni nezvyklého tvaru.

Otec Jan byl pro svou službu dobře připraven. Byl to člověk neobyčejně vzdělaný s širokým rozhledem a se schopností obklopovat se lidmi s podobným potenciálem. Dokázal jít za svým cílem, nenechal se odradit lidmi s nízkou kompetencí, kteří si na některé jeho kroky těžko přivykali. Například jmenovaná nová báně navržená arch. Madlmayrem, oltáříky zasvěcené sv. Aloisi a sv. Janu (patroni otce Jana a kaplana P. Aloise Zouhara) nechává odstranit. Čistí sakrální prostor od nevhodného nánosu z minulých let.  Otec Jan může i dnes nám farníkům a kněžím být příkladem ve věci přístupu k vytváření interiéru kostela.

Padesátá léta našla farní obec semknutou kolem svého pastýře. To nemohli strpět soudruzi místní i ti vyšší (zástupci komunistické strany). Po pokusech o izolaci je otci Janu odebrán státní souhlas k výkonu kněžské služby ke dni 1. srpnu roku 1962, vzpomíná ak.arch. Marta Kaplerová.

Takto se komunisté mstí otci Janu za příkladnou péči o farnost v Ivančicích.

Po návratu státního souhlasu je otec Jan ustanoven dne 4. září roku 1962 jako farář do Urbanova u Telče. Do Urbanova se stěhuje se svými stárnoucími rodiči, o které stále od pobytu v Ivančicích pečuje. Zde se také pouští do oprav kostela.

Dne 17. února je přeložen do Budišova, svého posledního kněžského působiště. Svou životní pouť ukončil v klášteře Boromejek ve Znojmě na Hradišti, kde 21. února roku 1993 podlehl těžké chorobě.

Paní akademická architektka Marta Kaplerová vzpomíná, jak se otec Jan byl naposled rozloučit se svými drahými Ivančicemi, krátce před smrtí, o pouti sv. Jakuba. Ve své promluvě se vyznal ze své lásky k nám všem chybujícím a hříšným, které přes všechno připodobnil k poli plnému hvězd. Tak zní – doslova přeložen – přívlastek našeho sv. Jakuba z Compostely. Pole hvězd – co v nás zasel a vypěstoval tento svatý kněz, ať vydáme při poslední sklizni u brány do Božího království….

Jiří Poul