MADRID 2011 aneb Světové dny mládeže

Na setkání mladých křesťanů se Svatým otcem jsem byl poprvé v životě a musím říct, že to byl opravdu velký zážitek. Skoro celý týden strávený v blízkosti papeže a každodenní kontakt s mladými křesťany z různých koutů světa, plnými energie a nevyčerpatelné radosti z víry, to mě opravdu hodně naplnilo a posilnilo ve víře.

A jak to tedy všechno bylo?

Od nás z republiky bylo víc možností, jak se do Madridu dost. Já jsem využil nabídky Diecézního centra mládeže v Brně, které na setkání vyslalo autobus.

Cesta do Španělska trvala dva dny, jelo se přes Německo, Švýcarsko a Francii. Delší zastávku jsme měli v nádherném francouzském městě Annecy, které se rozprostírá u velkého jezera, je obklopené kopci a ozdobené nádhernou bazilikou Navštívení. V ní je pohřbena sv. Františka de Chantal a sv. František Saleský. Po osmi hodinách strávených obdivováním krás tohoto města jsme se opět vydali na cestu.

Španělská krajina kolem hlavní silnice byla – kam oko dohlédlo – neúrodná a teplota okolního vzduchu stoupala snad s každým kilometrem…

Madrid je obrovské moderní město s vysokými stavbami různorodých tvarů. V ulicích je málo zeleně zato hodně nepořádku. Naše ubytování se nacházelo poblíž zastávky metra Pacifico, byla to škola. Spalo se v obrovské tělocvičně, jež byla v půlce rozdělena plátnem – kluci a holky spali odděleně. Každé ráno jsme dostávali snídani – malé kakao, croissant a fruiko. Následně se vyrazilo na celodenní program; do školy jsme se vraceli až v pozdních večerních hodinách.
 

Dopolední program probíhal v Českém pavilonu a byl přenášen televizí Noe do ČR. Přede mší svatou, kterou koncelebroval vždy některý český biskup, se zpívali písničky s ostravskou kapelou Credenc. Proběhlo též nějaké svědectví – životní příběh, který konkrétní osobu přiblížil více k Bohu. Každá mše svatá měla i své téma, které se po ní probíralo ve skupinkách rozmístěných v parku kolem pavilonu. Mezi 13. a 14. hodinou program na výstavišti končil a šlo se na oběd, který se však hledal velmi obtížně. Na obědy a večeře jsme měli stravenky a k nim mapu Madridu, kde byly označeny restaurace, v nichž jsme se mohli stravovat. Problém byl v tom, že tyto restaurace nebyly rozděleny podle národností, tudíž když jsme přišli k jedné, kterou jsme si na mapě vybrali, byla před ní například fronta italských poutníků. Museli jsme tedy hledat restauraci další. Tento způsob stravování nám zabral strašně moc času, který jsme mohli využít daleko jinak. Avšak hlad jsme nějak zahnat museli.

Po obědě jsme měli na výběr z několika stovek programů – od různých koncertů, divadelních představení až po katecheze či všelijaké přednášky. Pokud nás ale hledání obědu takto zdržovalo, odpolední programy nám často utekly, a tak jsme se nejčastěji uchylovali do parku, kde se dalo osvěžit vodou z hydrantu. Pro českého poutníka, který je v létě zvyklý na maximální teplotu kolem 35°C, byl Madrid docela dobrou zkouškou odolnosti. Denní teploty se (na přímém slunci) pohybovaly kolem 40 až 45°C.

Po zhruba hodince strávené v parku u vodního hydrantu jsme se zpravidla vydávali do centra Madridu, kde v pozdních odpoledních hodinách probíhal program společný – například z kraje týdne to bylo vítání Svatého otce. I když jsme vyšli víc než hodinu dopředu, k hlavnímu pódiu jsme to měli přibližně kilometr, co už byla ulice zaplněná poutníky; stálo to. Španělé však měli všechno dobře zorganizované, takže ačkoli jsme stáli hodně daleko od místa dění, měli jsme možnost vše pozorovat na velkých obrazovkách umístěných v ulicích. Poprvé nás zde Svatý otec přivítal, v další dny se tu například konala společná křížová cesta.
Co jsem stál v té přeplněné ulici, říkal jsem si, že kdyby nás takhle přišel navštívit sám Ježíš, ulice by vypadaly zrovna tak. Ba ještě hůř, resp. ještě víc by byly zaplněné. To by bylo krásné, i když i hodně náročné. Ale s tím by si Ježíš poradil :)
 

Navečer jsme šli na program do Českého národního centra. To bylo místo, kde se sešli jen čeští poutníci a probíhala tu mše svatá nebo večerní modlitby, rozjímání. A také všechny potřebné informace pro české poutníky se nalezly právě zde. Program tu končil kolem 21. hodiny a pak jsme šli opět hledat jídlo – tentokrát večeři.

Většinou jsme vzali za vděk rychlými občerstveními, kde jsme na jídlo nemuseli moc dlouho čekat a jídlo jsme si mohli vzít s sebou a sníst jej třeba venku na lavičce. Návrat do školní tělocvičny – do našeho ubytování – probíhal kolem 23. hodiny. A ačkoli člověk pociťoval únavu, usnout mu dělalo problém, neboť teplota madridského vzduchu dosahovala každý večer hodnoty 30 až 33°C.

Takovýto harmonogram jsme měli skoro po celou dobu setkání. Závěrem, chcete-li vyvrcholením, byl totiž sraz všech poutníků na letišti Cuatro Vientos (Čtyři Větry), kde byla večerní adorace a druhý den dopoledne mše svatá; obojí za přítomnosti papeže Benedikta XVI. Přesunout se na letiště bylo snad tím nejnáročnějším z celého týdne, neboť se muselo jít dlouho pěšky a zrovna ten den bylo obrovské teplo. Naštěstí nás lidé bydlící u cesty polívali kýbly s vodou nebo rovnou stříkali hadicemi. To byl od nich veliký skutek lásky.
Na letišti jsme se pohybovali po prašných cestách a hodně lidí kolabovalo. Největšími hrdiny tu byli hasiči, kteří dokázali zástupy dokonale svlažit - bohužel ne každého; bylo jich málo a poutníků 2 miliony. Ti až se dostali do svého sektoru, rozdělali si karimatky a snažili se schovat před sluníčkem. Hodně modliteb muselo směřovat k nebi, neboť za pár hodin přišla vláha – oblohu pokryly tmavé mraky, začal foukat silný vítr a 20 minut vydatně pršelo. „Hospodin nás zalil, abychom v té víře vyrostli“, řekla jedna česká poutnice. A adorace mohla začít. Ta byla hezká, jen v sektorech a kolem nich bylo stálé rušno, a tak se například mně těžko soustředilo.

Na druhý den ráno bylo nejtěžším úkolem se dostat ještě přede mší na záchod. Já čekal zhruba hodinu a půl a to si myslím, že jsem stál v jedné z nejrychlejších front. Kolem desáté hodiny dopolední začala závěrečná mše se Svatým otcem a kvůli večernímu silnému větru, který poničil stany s hostiemi, mše proběhla bez svatého přijímání. Bylo uděleno hromadné. Jinak mše byla nádherná stejně jako atmosféra tolika států a tolika mladých křesťanů. Byl to krásný a blíže nepopsatelný zážitek!

Až program na letišti skončil, čekali jsme, kdy přijde na řadu náš sektor – dovolení jej opustit. Následovala dlouhá cesta zpět do školy a navečer se odjíždělo směr ČR.

Při zpáteční cestě jsme měli zastávku ve Versailles, kde jsme si prohlédli část zahrad patřících k obrovskému zámku. Jen část, protože jsme přijeli ve 20h a ve 21h se zahrady zavíraly. Odjezd byl ve čtyři hodiny ráno, neboť se musela dodržet osmihodinová pauza povinná pro řidiče. Do Brna jsme dorazili kolem jedenácté hodiny večerní.

Toto setkání mě povzbudilo a posilnilo ve víře a budu na něj hodně dlouho vzpomínat. Jsem rád, že jsem tam mohl být – že jsem se toho mohl zúčastnit.

Zde naleznete fotografie ze setkání.

Vít Jelínek